Mechová hvězda: Návrat (8. část)

12. ledna 2018 v 14:53 | Moss |  Můj klan
Kdysi dávno jsem několika kočkám slíbila, že se vrátím.




Lesem probleskly poslední paprsky zimního slunce. Nad obzorem se táhla zlatavá a červenavá oblaka, jako kdyby nebe těsně nad zemí vzplanulo. Prokřehlá zem se začala halit do jemného povlaku jinovatky. Stromy, dosud mlčící, rozechvěly své neolistěné větve v jemném vánku. Bylo období bezlistí a blížil se večer.
Na neolistěnou jeřabinu usedl drozd. Zobáčkem obíral zmrzlé plody, poskakoval a třepotal křídly ve snaze udržet se na tenkých větvičkách. Náhle strnul. Dvě délky od něj se cosi pohnulo. Roztáhl křídla, s poplašeným zahvízdáním se pokusil vzlétnout. Bylo však příliš pozdě.
Kolem balvanu se prosmýklo štíhlé tělo, ve vzduchu se zableskly drápy.
Během okamžiku bylo po všem.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

"To je všechno?" zavrčel mohutný, pískově zbarvený kocour.
Hubený hnědošedý mourek, na kterého se obořil, k němu vzhlédl. Působil vedle něj drobně a zuboženě.
"Je období bezlistí, Skřivane," vyslovil nečekaně klidným hlasem, "úlovky jsou vzácné."
Pískovému kocourovi blýsklo v očích: "Nevěřím ti ani slovo. Zase jsi krmil tu starou prašivku," zasyšel zlostně.
"Je mi ctí, že se mohu o Bláznivku starat."
To byla poslední kapka. Pískový kocour se s mohutným zavrčením odrazil a skočil drobnému mourkovi po krku.
Mourkovi chvíli trvalo, než si uvědomil, co se děje. V poslední chvíli se odkulil stranou a zakousl se svému protivníkovi do stehna. Pískový kocour zavřískl. Pokusil se otočit, ale mourek ho přeskočil a ťal do něj drápy z druhé strany. Náhle ucítil palčivou bolest. Koutkem oka zahlédl, že má na hřbetě další kočku. Přesila. Cítil, jak mu zuby jiné kočky prostupují maso. Hřbet ho pálil jako žhavý uhel, bolestí téměř omdlel.
Snažil se převrátit na bok, až uviděl šlachovitou bílou kočku, která ho hryzala do zad. Natáhl se a zaťal drápy do jejího boku. Bílá kočka zaskučela a na okamžik se stáhla. V tu chvíli však ucítil ochromující bolest v zadní noze. Byl to pískový kocour. Sevřel jeho nohu v mohutných čelistech a chystal se ke stisku. Mourek zavřískl a snažil se vší silou vysmeknout.
V tu chvíli zahřímal mýtinou hromový hlas: "Dost!"
Mourek cítil, jak stisk okamžitě povolil. Schoulil se do klubíčka a snažil se překonat bolest, která mu pulzovala šíjí. Spatřil, jak se k nim blíží veliká, temně šedá kočka.
"Tohle v Temném klanu nebudu trpět," zasyčela zlověstně.
Skřivan i bílá kočka se nedůvěřivě odtáhli. V jejich svalech bylo stále znát napětí a mourkovi bylo jasné, že kdyby šedá kočka odešla, pokusili by se ho rozcupovat na kusy. Pokusil se zvednout, ale zpátky ho srazila palčivá bolest. Zadní noha ho pálila jako oheň.
"Vzpíral se pořádku," zaskřehotala pištivým hlasem bílá kočka, "a nosil kořist té staré všivačce."
Šedivá kočka vycenila zuby. "Je to sice zajatec, ale bez nohy nám k užitku nebude."
Skřivan temně zavrčel. Šedivá kočka mu věnovala ostrý pohled a pak sykla: "Ztraťte se."
Oba válečníci neochotně poslechli. Když zmizeli, šedohnědý mourek zvedl hlavu. Komukoliv jinému by v téhle chvíli poděkoval za záchranu. Ale ne téhle kočce.
"Trocha vděku by ti neškodila, ty koule myších zvratků," zasyčela šedivá kočka.
Šedohnědý mourek mlčel. Čas jako by se zastavil. Cítil, jak mu z ran na hřbetě a noze vytéká krev.
"Poděkuješ mi, ty bídáku?" zavrčela kočka. Zabořila vytasené drápy do rány na jeho hřbetě. Zaskučel bolestí.
"Tak bude to?" zavřískla šedivá kočka.
"Děkuji," hlesl neslyšně.
Konečně ho pustila. Když polevil nápor bolesti a mourek dovedl zvednout hlavu, byla pryč. Zamlženým zrakem se rozhlédl. Skláněla se nad ním jiná, tečkovaná kočka.
"Černá jiskro?" mňoukl nejistě.
"Strašně tě zřídili, Tuláku," pokývala smutně Černá jiskra, "dovedeš vstát?"
Mourek se pokusil postavit na nohy, ale palčivá bolest ho opět srazila na zem. Zavrtěl hlavou: "Nedovedu to."
Černá jiskra mu před čumáček položila kousek mechu. "Na, napij se aspoň."
Tulák mech několikrát žíznivě olízl. Pak se znovu pokusil vstát, tentokrát ho Černá z jedné strany podpírala.
"Děkuji ti," sykl mezi zuby bolestně. Společně se belhali k doupěti vězňů. Z okrajů mýtiny je mlčenlivě sledovalo několik válečníků Temného klanu.
Když se svalil do mechového hnízda, Černá jiskra odněkud vytáhla chomáč pavučin a jakousi zelenou bylinu.
Rozžvýkala jeden list, směs vyplivla do rány na noze a umně ji omotala pavučinou.
Než mu stihla ošetřit i ránu na hřbetě, Tulák usnul.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Tma milosrdně zahalila tábor. Mezera mezi větvemi břečťanu skýtala dobré místo, odkud Dešťový mrak pozoroval stíny na mýtině.
"Jak dlouho budeme takhle přežívat?" zašeptal co možná nejtišeji.
"Kdo ví," povzdechla si Černá jiskra, "kdyby nás jen bylo víc. Možná, až dorostou koťata..."
"Koťata? Ta koťata, co nám berou a dávají je matkám z Temných?" sykl hořce Dešťový mrak.
Černá jiskra odvrátila tvář. Chvíli oba mlčeli, vědomi si tísně, která visela ve vzduchu.
"Měli jsme prchnout, dokud byl čas," zašeptal Dešťový mrak.
"Nemohli jsme. Co by bylo s raněnými? A staršími? To jsme je měli nechat Temnému klanu na pospas? Vždyť vidíš, že jim ani nedávají najíst," přeskočil Černé jiskře rozčilením šeptající hlas: "Ne, nemohli jsme."
Dešťový mrak si odfrkl: "Spousta jich prchla."
Na okamžik se oba odmlčeli. Hleděli do stínů na mýtině, ponořeni do vlastních myšlenek. Ani jeden z nich si nepřál mluvit o poslední bitvě nahlas. Mnoho válečníků Slunečného klanu v té bitvě zemřelo. Část z nich zahynula v plamenech, jiní později v boji proti Temnému klanu, který se do hořícícho tábora náhle přiřítil. Co však bylo zvláštní: těla některých spolubojovníků se nikdy nenašla.
"Myslíš, že je naživu?" promluvila Černá jiskra do ticha.
"Nevím."
Tulák, který byl stočený vedle nich, ze spaní cosi zabručel. Černá jiskra ustaraně pohlédla na zakrvavené pavučiny na jeho noze. Krev opět začala prosakovat, bude potřeba přinést z tajné skrýše další.
"Ale co na tom záleží," zašeptala, "jestli je naživu a dosud se nevrátila, pak... víš, jak to myslím."
Dešťový mrak kývl.
Ani jeden z nich to nechtěl vyslovit nahlas.
Jestli se Mechová hvězda nevrátila, pak to znamená, že je nechala na holičkách.
Utekla. Zbaběle si zachránila krk. A zatímco někde poklidně loví a spává na měkkém nechovém lůžku, její klan skomírá v zajetí Temných. Spí na tvrdé zemi a žije ve strachu z každého dalšího dne.
Černá jiskra potřásla hlavou, jako by takové myšlenky chtěla zaplašit. Odsunula plochý kámen, který byl v rohu doupěte, a vytáhla zpod něj trochu pavučin. Když spícímu Tulákovi ošetřila ránu, vrátila kámen na místo. Pečlivě kolem něj zahladila hlínu, aby se zdálo, že je pevnou součástí podlahy.
"Černá, jsem ti moc vděčný za to, co děláš," šeptl Dešťový mrak.
Černá jiskra sklonila hlavu.
"Vím, že jsi válečnice, a ne léčitelka. Ale nevím, co bychom si bez tebe počali," mňoukl.
"Dělám, co můžu," pokrčila rameny. Dešťový mrak se dotkl jejího nosu.
Ještě chvíli mlčky hleděli otorem mezi listím na ztemnělou mýtinu, pak se schoulili do klubíček kolem Tuláka, jako by ho chtěli chránit.
Když měsíc vystoupil nejvýš, oba už tvrdě spali.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Stříbrnka Stříbrnka | 12. ledna 2018 v 19:49 | Reagovat

Panebože stal se zázrak:D!!Moss se vrátila!Po takové době jsem už snad ani nevěřila,že se tady objeví nový článek,ale přesto jsem to nezabalila a pořád jsem to sem chodila kontrolovat.A vyplatilo se!!Mám takovou radost;).Znamená to,že sem občas něco přidáš?Mimochodem je to moc hezky napsaný díl.

2 Moss Moss | Web | 12. ledna 2018 v 20:58 | Reagovat

[1]: :) Také tě ráda, po dlouhé době, vidím, Stříbrnko! No, s časem jsem dost na štíru, takže pravidelné články slíbit nemůžu. Ale když Hvězdný klan dá, tak sem jednou za pár měsíců něco dám :)

A dneska tento web slaví 10 let existence, tak mi přišla škoda něco nenapsat.

3 Stříbrnka Stříbrnka | 12. ledna 2018 v 22:00 | Reagovat

[2]:S časem je to náročný,to dobře chápu.To by bylo úplně super,rozhodně by totiž takhle krásný blog neměl zůstat opuštěný:)!Týjo už deset let:).Neuvěřitelný.A co říkáš vlastně na to,že se konečně rozhoupali s překladem dalších dílu Divokých Koček:D?

4 Moss Moss | Web | 12. ledna 2018 v 22:22 | Reagovat

[3]: Jsem z toho, samozřejmě, nadšená! :) :) Je to fakt paráda! A taky velké vítězství, ač očekávám, že překlad má své mouchy (i jsem o tom něco zaslechla u někoho na blogu). Taky se mi líbila víc pevná vazba, co mělo staré vydání, nicméně: darovanému koni na zuby nehleď, že :) buďme rádi, že Divoké kočky KONEČNĚ zase vychází!

Abych se přiznala, ještě jsem nové překlady nečetla, měla jsem je v ruce v knihkupectví před Vánocemi, ale nakonec jsem usoudila, že bych na to teď neměla čas. Teď si jen přeju, aby se Albatros zase nezasekl a vydával i další díly :).

5 Stříbrnka Stříbrnka | 12. ledna 2018 v 22:43 | Reagovat

[4]:Ano to můžu potvrdit,ale to už je jen drobnější nedostatek.To souhlasím a i po vizuální stránce byly starší obálky hezčí...Asi tak a jsem za to moc ráda:D!Upřímně myslela sis,že někdy opravdu dojde k přeložení dalších dílů?Já měla strach,že to akorát úspěšně zametou pod koberec a zapomene se na to.Nojo před Vánocemi je toho na řešení ažaž.Někdy si je přečti,je to vážně zvláštní pocit je číst,ale zároveň moc hezký:).Přesně taky mám menší obavy.Snad to s pomocí Hvězdného klanu vyjde:)!!

6 Gepardí střela Gepardí střela | 13. ledna 2018 v 1:39 | Reagovat

Moss, jsi zpět!

7 Moss Moss | Web | 14. ledna 2018 v 18:11 | Reagovat

[5]: Já v to taky už příliš nedoufala!
I když, prý se plánuje pod záštitou Amazonu natáčet film :) tak jsem si dělala naději, že spolu s uvedením filmu by se mohly opět začít vydávat knížky. A vida, Albatros s tím opět začal dávno před filmem ;). Příjemné překvapení. No, těším se, až bude víc času na přečtení, teď mám dost fofr :).

[6]: Anooo! Při Hvězdném klanu, jsem zpátky! :D

8 Lea Lea | 25. ledna 2018 v 22:47 | Reagovat

Ty... žiješ? ??? Bože, nikdy bych si nemyslela, že se tohoto okamžiku dožiju <3
Ani nemůžu popsat, jak moc mi skáče srdce radostí a jsem moc potěšená, že jsi se zase ozvala Moss! Jen z malé holky, která kdyby milovala Tečku a, no, chovala se úměrně svému věku :-D, jsem vyrostla. Úplně cítím tu novou vlnu, která krátce přese mě přišla v létě se opět navracet. Woohoo! Vsadím se, že za to může ta neskutečně pozitivní energie Five Giants MAPky!
A tvoje psaní je bezchybné, ostatně to se nezměnilo.^^

9 Černý Plamen Černý Plamen | 26. ledna 2018 v 18:43 | Reagovat

Konečně! <3

10 Sluneční záře Sluneční záře | E-mail | Web | 28. ledna 2018 v 18:30 | Reagovat

Je to skvělé, vždycky jsem ráda četla tvé příběhy. Vítej zpátky :-)

11 Wormely Wormely | 30. ledna 2018 v 19:57 | Reagovat

Abych pravdu řekla, četla jsem u tebe spíše překlady než tvé příběhy (a nebo si jen nepamatuju, že jsem to četla). Ale jelikož jsi sem po čtyři a půl letech vážně napsala znovu, tak mi to stálo za to, si to přečíst... a moc hezky se to znovu čte :3
Přiznám se, že ani nevím co v tvé anketě zaškrtnout, jelikož nic není pravda :D Já jsem si jen tak po několika měsících otevřela můj vlastní blog.. a byl tam tvůj komentář :D Nejdřív jsem si myslela, že je to fake nebo že se ti někdo dostal na účet, ale podle všeho, jsi se opravdu vrátila :D Určitě, jako každý tady, budu ráda za jakýkoliv tvůj příspěvek v jakékoli časové odmlce :D
Je to vážně zvláštní, ale v dobrém, tě po necelých pěti letech vidět znovu zpátky :D

12 Sametoffka Sametoffka | Web | 2. února 2018 v 19:25 | Reagovat

Čumím jak blázen, ty žiješ! D:

13 Skvrnitá cesta Skvrnitá cesta | 4. února 2018 v 11:02 | Reagovat

Jéj, pamatuji, jak mi tento blog ukázala kamarádka z jedné textové rpg. Hltala jsem překlady jedním dechem. Ani nevím, jestli jsem ti někdy napsala nějaký komentář. Každopádně, po tvé "odmlce" jsem se sem často vracela a tento článek mi udělal moc velkou radost. Tak tady máš jedno velké přivítání od dosud neohlášené čtenářky. :D

14 Vrána (Měsíční tlapka) Vrána (Měsíční tlapka) | 5. února 2018 v 12:20 | Reagovat

úplně náhodou jsem po pár letech otevřela tenhle blog, čistě z nostalgie a ze zvědavosti a vida.. Jsem dojmutá :) Díky, Moss

15 Zigi Zigi | E-mail | 6. února 2018 v 1:34 | Reagovat

Kontroluji to tu tak jednou za půl roku a pomalu jsem přestával doufat ve vzkříšení. Dneska mi však tento návrat vykouzlil velký úsměv na tváři. :) Je super, že jsi nezanevřela na desetileté výročí! <3

16 Leopardka Leopardka | 7. února 2018 v 20:49 | Reagovat

Teda! To je naprosto úžasný!!! Mossi!! Já zírám a mám táááákovou radost! Jsem tím příběhem zase úplně nabítá a tak moc se těším na pokračování!! Kéž by bylo brzy ^^ Teda... já jsem vážně úplně přešťastná, víš!! Tak hrozně moc jsem si kolikrát přála, ať se to tu vrátí! Jsem úplně moooc šťastná! Vážně taaakhle moc... nemůžu se dočkat, až napíšeš znovu :)

17 Kim Kim | Web | 10. února 2018 v 19:48 | Reagovat

*Zírá na obrazovku* T-to není možný... *Zamrká a vrhne se do psaní komentáře.* Teď už můžeme začít oslavovat znovuzrození válečníků se vším všudy! :D
---
Oh, asi bych se měla podívat, jakou hrůzu mé mladší já sesmolilo do přihlášek...

18 FORESTsparkleCZ FORESTsparkleCZ | 16. března 2018 v 22:06 | Reagovat

jéééj O_O  :D

19 Lea Lea | 18. března 2018 v 11:38 | Reagovat

[17]: Kdybys viděla mé mladší já :-D  :-D

20 ClementpidEr ClementpidEr | E-mail | Web | Včera v 23:50 | Reagovat

Porn photo of my ex here => https://vk.cc/8OGwS5

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama