TDH - 14-19.stránka - Kapitola první - VI.

25. prosince 2011 v 0:51 | Minda |  Překlady
Krásné Vánoce! Přináším vám všem jeden malý dárek - delší překlad Nejtemnější hodinky. Užijte si svátky :)



"Pomohli mi vytáhnout Modrou hvězdu z řeky," vysvětlil Ohnivé srdce, "a... a je to jejich matka."
Světlá bouře ztuhla a vytřeštila oči. "Modrá hvězda? Ale jak-"
Ohnivé srdce ji přerušil přitisknutím své bradičky k její tváři. "O tom všem ti povím později," slíbil. "Právě teď chci zjistit, zda je klan v pořádku."
Zatímco mluvili, začal se kručinkovým tunelem vracet zbytek klanu a shromažďoval se kolem Ohnivého se Světlou. Ohnivé srdce si všiml Modráka a Kopretinky, dvou učedníků, kteří započali hon při odlákávání psů z tábora. "Vedli jste si dobře, vy dva."
Obě mladé kočky zavrněly. "Schovali jsme se v tom lískovém křoví, jak jsi nám řekl, a vyskočili jsme hned, co jsme zahlédli ty psy," mňoukl Modrák.
"Ano, věděli jsme, že je musíme držet dál od tábora," vložila se do toho Kopretinka.
"Byli jste velmi stateční," pochválil je Ohnivý. Znovu si vzpomněl na bezvládné tělo Mourky, matky těchto učedníků, zavražděné Tygřím měsícem. "Jsem na vás hrdý - a vaše matka by byla také hrdá."
Modrák se schoulil, najednou připomínal křehké kotě. "Byl jsem vyděšený," přiznal, "kdybychom věděli, jací ti psi jsou, nejspíš bychom se ani neodvážili to udělat."
"Všichni jsme byli vyděšení," mňoukl Prach, když k nim přišel, a něžně Kopretinku olízl.
"Nikdy v životě jsem neběžel tak rychle. Vy dva jste byli úžasní."
Ačkoli stejně chválil i svého učedníka, vřelost v Prachových očích patřila všechna Kopretince. Ohnivému se podařilo skrýt pobavení. Že o ni má hnědý mourek zájem, nebylo žádné tajemství.
"I ty jsi byl skvělý, Prachu," mňoukl Ohnivé srdce, "klan by měl děkovat vám všem."
Prach chvíli vydržel Ohnivého pohled, než na něj uznale kývl. Když se otočil pryč, všiml si Ohnivé srdce Oblačného ocase, který jemně vedl Ztracenou tvář, takže je zastavil, aby s nimi promluvil: "Jsi v pořádku, Ztracená?"
"Je mi dobře," odpověděla mladá kočička, ačkoli se svým zdravým okem nervózně rozhlížela kolem. "Jsi si jistý, že tu není žádný pes?"
"Celý tábor jsem osobně zkontroloval," řekl jí Ohnivé srdce, "nikde ani stopa po psech."
"Byla na Slunečních skalách velmi odvážná," mňoukl Oblačný ocas a dotkl se bradičkou ramene Ztracené tváře. "Pomáhala mi na stromě hlídkovat."
Ztracená pookřála. "Už nevidím tak dobře jako dřív, ale můžu poslouchat, a větřit."
"Vedla sis skvěle," kývl Ohnivý, "i ty, Oblačný. Měl jsem pravdu, že se na tebe můžu spolehnout."
"Všichni si vedli velmi dobře." To byl hlas Popelavé. Ohnivé srdce se ohlédl, aby spatřil, jak se k němu belhá s Myškou v patách. "Nikdo nezpanikařil, ani když jsme zaslechli vytí smečky."
"Jsou všichni v pořádku?" zeptal se polekaně Ohnivý.
"Ano, jsou." Léčitelčiny oči se zaleskly úlevou. "Myška si utrhla drápek, když utíkala před psy, ale to je vše. Pojď, Myško, něco ti na to dám."
Zatímco Ohnivé srdce sledoval pohledem, jak odcházejí, všiml si, že se vedle něj objevil Bílý vichr. "Mohl bych si s tebou promluvit?"
"Samozřejmě."
"Omlouvám se." Vichrovy oči byly plné utrpení. "Vím, že jsi mě požádal, abych na Modrou hvězdu dával pozor, když jsme prchali před těmi psy. Ale utekla od Slunečních skal dřív, než jsem si stihl všimnout, že je pryč. To kvůli mně je mrtvá."
Ohnivé srdce na zestárlého válečníka přimhouřil oči. Poprvé si všiml, jak vypadá vyčerpaně. Ačkoli byl Bílý vichr postarším válečníkem Hromového klanu, vždy působil silným a energickým dojmem, srst míval upravenou a lesklou. Teď vypadal aspoň o sto let starší než ten kocour, který ráno opouštěl tábor.
"To je směšné!" trval na svém Ohnivý. "I kdyby sis všiml, že Modrá hvězda utekla, co bys udělal? Byla tvou velitelkou - nemohl jsi ji přinutit zůstat."
Bílý vichr zamrkal. "Neodvážil jsem se za ní poslat další kočku - ne, když kolem volně pobíhala smečka. Vše, co jsme mohli dělat, bylo čekat na stromech kolem Slunečních skal a naslouchat psímu vytí..." Jeho tělo se roztřáslo. "Ale měl jsem něco udělat."
"Udělal jsi vše," ujistil ho Ohnivý, "zůstal jsi v klanem a zajistil mu bezpečí. Modrá hvězda se nakonec rozhodla sama. Byla to vůle Hvězdného klanu, že zemřela, aby nám zachránila život."
Bílý vichr pomalu přikývl, ačkoli byly jeho oči stále ustarané, a zamumlal: "Přestože ztratila všechnu svou víru v Hvězdný klan."
Ohnivé srdce si byl vědom jejich společného tajemství, že se mysl Modré hvězdy v posledních měsících začala hroutit. Odhalení zrady Tygřího měsíce ji zásahlo až do samého nitra. Modrá hvězda začala věřit tomu, že je se svými válečnickými předky ve válce. Ohnivé srdce a Bílý vichr, s pomocí Popelavé, dokázali její slabost před zbytkem klanu z převážné části utajit. Ale Ohnivý věděl, že se pocity Modré hvězdy v posledních okamžicích jejího života změnily.
"Ne, Bílý vichře," odpověděl Ohnivé srdce, vděčný, že může udatného válečníka aspoň něčím utěšit, "před smrtí se s Hvězdným klanem usmířila. Přesně věděla co dělá, a proč. Její mysl byla opět jasná a víra silná."
Radost se přimísila k bolesti ve Vichrových očích, bílý kocour sklonil hlavu. Ohnivé srdce si uvědomil, jak zničující pro něj musela smrt Modré hvězdy být; byli přáteli po celý dlouhý život.
Mezitím se do kruhu kolem Ohnivého vplížil zbytek klanu. Stále mohl v jejich očích vyčíst známky z toho strašlivého zážitku, spolu se strachem z budoucnosti. Ztěžka polkl, když seznal, že je jeho povinností tento strach ukonejšit.
"Ohnivé srdce," zeptal se váhavě Listnáč, "je pravda, že je Modrá hvězda mrtvá?"
Ohnivý přikývl. "Ano, je to pravda. Zemřela... zemřela, když mě zachraňovala, nás všechny." Na okamžik si pomyslel, že mu hlas nadobro selže, a ztuha polykal. "Všichni víte, že jsem byl poslední kočkou na té trase, která vedla psy ke srázu. Když jsem byl téměř u okraje, skočil na mě Tygří měsíc a držel mě, takže mě vůdce smečky dohnal. Nebýt Modré hvězdy, zabil by mě, a psi by dál pobíhali volně po lese. Vrhla se na psa, přímo na okraji srázu, a... a oba přepadli."
Všiml si vlny bolesti, která proběhla jeho klanem, jako když vítr pročechrá koruny stromů.
"Co se stalo pak?" otázala se tiše Bělka.
"Vydal jsem se za ní, ale nedokázal jsem ji zachránit." Ohnivé srdce krátce zavřel oči, připomněl si zpěněnou vodu a jeho zoufalou snahu udržet velitelku nad hladinou. "Mlha a Skalák z Říčního klanu mi přišli na pomoc, když nás smetl proud," pokračoval, "Modrá hvězda byla naživu, když jsme ji dostali ven, ale bylo už příliš pozdě. Přišla o devátý život a odebrala se k Hvězdnému klanu."
Odněkud z davu se ozval žalostný výkřik. Ohnivé srdce si uvědomil, že mnoho z těchto koček se narodilo až poté, co se Modrá hvězda stala velitelkou, a její ztráta pro ně teď znamenala přibližně totéž, jako kdyby někdo přes noc rozvrátil všechny Čtyři stromy.
Zvedl hlas, a snažil se, aby se mu netřásl. "Modrá hvězda neodešla, jak víte. Už teď nás sleduje z Hvězdného klanu... její duch je tady s námi." Nebo v jejím doupěti, pomyslel si pro sebe, kde beseduje se Skalákem a Mlhou.
"Chtěla bych teď Modrou hvězdu vidět," požádala Skvrnka, "kde je - ve svém doupěti?" Otočila se ke vchodu, Záplatu a Ouška po boku.
Ohnivým projelo poplašné zabrnění. Doufal, že dá Skalákovi a Mlze na rozloučení s jejich mrtvou matkou co nejvíce času, ale teď si uvědomil, že kromě Světlé bouře a Šedého pruha nikdo z klanu neví, že jsou v táboře dva Říční válečníci.
"Počkejte-", začal, a protlačil si cestu do kroužku.
Bylo však příliš pozdě. Skvrnka s Bělkou už stály ve vchodu do Hvězdina doupěte, srst zježenou a ocasy načechrané, že vypadaly dvakrát větší než obvykle, a čelily cizím kočkám. Bělka výhrůžně zavrčela: "Co vy tady děláte?"


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wormsík Wormsík | 25. prosince 2011 v 8:42 | Reagovat

WOW!to je hustýýýýýýýýýýý! :-D jsi nejlepší! :-) už se těším na TO co se stane hlavní částí příběhu (radši ale nic říkat nebudu - i když už většina koček to ví) :-D

2 Inka Inka | E-mail | Web | 25. prosince 2011 v 11:02 | Reagovat

to je úúúúžesnééé!!! :-D děkuji moc :-)

3 Bubble Bubble | 25. prosince 2011 v 11:21 | Reagovat

Kráááásné :-) Njn, bez Modré to bude divné :-D :// Ale co, i tak jsou a budou tvé překlady super!! :-)

4 Misha Misha | 25. prosince 2011 v 14:13 | Reagovat

já to miluju asi to snim xD *písmenká, jak chutnají??!*

5 Lara Lara | 25. prosince 2011 v 17:26 | Reagovat

Supeeeeer , jsi fakt skvělá překladatelka ! :D

6 Vrána (Měsíční tlapka) Vrána (Měsíční tlapka) | 26. prosince 2011 v 11:41 | Reagovat

Á, Nádhera Moss! Je t strašně napínavý! Doufám že z toho Mlha se Skalákem vyjdou dobře... :-) Chudák Vichr, snad se zas vzpamatuje, mám ho hrozně ráda... :-( :-D Díky Mossie a krásný vánoce!

7 Harshwind Stormsonová Harshwind Stormsonová | Web | 26. prosince 2011 v 13:51 | Reagovat

[4]: Pokud ty písmenka nejou zrovna ar*ial, tak by mohly být docela dobrý. :D  :D
Jinak též, pozdní šťastný, veselý a mňoukavý. :3

8 Harshwind Stormsonová Harshwind Stormsonová | Web | 26. prosince 2011 v 13:52 | Reagovat

[7]: Heh, to druhý už bylo na Moss, no, nejenom, abyste se všichní necítili ukřivděni, že vám Háršvindlácká nepopřála veselý vánoce :D

9 Lea (Černá jiskra) Lea (Černá jiskra) | Web | 27. prosince 2011 v 12:51 | Reagovat

Hétký! Moc krásný!:-)  A doufám, že ste všichni měli Happy Christmas plný kočkovin (alias volovin) a kočkoviny (psiny) :D

10 Moss Moss | Web | 30. prosince 2011 v 22:55 | Reagovat

[1]: Děkuju moc! :) Jojo, tenhle díl bude vážně hodně zajímavej :D (neprozrazovat!)

[2]: Děkuju za pochvalu! ;)

[3]: Díky moc! :))

[4]: Nejíst! :D *odhrabe písmenka z dohledu*

[5]: Děkuju moc! :)

[6]: Vichr je silný válečník, on to zvládne... a Mlha se Skalákem zažijí docela perné chvíle :D. Děkuju, tobě taky! :)

[7]: Děkuju, Háršvind ;)! Mimoťapem, tobě taky přeju hezký... Vánoce, svátky, Silvestra..? :D

[9]: Děkuju! :D Jasně, Vánoce i celé svátky jsou naprosto dokonalé ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama