Leden 2009

Aktuality... potřetí?

31. ledna 2009 v 22:07 | Moss |  --Novinky--
1. Omlouvám se, že jsem tu nebyla. Momentálně jsme se stěhovali (hehe, o patro vejš, ale přesto jsem se na net dostala až dnes večer...).
2. Překlady se zase obnoví.
3. Do toho Albatrosu to prostě pošlu, ať se mi klidně vysmějou. Nebudu mít klid, dokud to neudělám.
4. Chci nakreslit zbytek Slunečného klanu.
5. Za dva týdny by mi mělo přijít FaI.
6. Jsem unavená. Dneska jsem se vzbudila v půl šestý a jsem mrtvá jak... Šedý a Ohnivý po hlídce? xD
7. Co jsem to ještě chtěla říct...?
8. Jo! Už vím! V zahraničí jsou vydané další knížky a chystá se 4. série Warriors!!!! Hurááááááá!
9. Tak ahoja! Loučí se vaše Moss :-)

10. Ne, nezbláznila jsem se. Jenom na mě všechno dolíhá. Neptejte se co, protože vám nedokážu odpovědět xD...

FaI - 33.-35.stránka - Kapitola třetí - II.

29. ledna 2009 v 18:42 | Minda |  Překlady
Kdybych byla opravdová překladatelka a někdo o ty moje bláboly stál, tak bych si už vydělala kolem 4 000-4 500 Kč! Škoda, že Albatros mít zájem asi nebude. Jinak mám pro vás smutnou novinku - jestli mi žádné nakladatelství nevezme ten překlad (opravdu by byla OBROVSKÁ náhoda, kdyby mi ho někdo vzal), tak si přečtete jen prvních 70 stránek :-(... protože nechci, abych sem dávala něco načerno... budu se snažit nabídnout to všem nakladatelstvím, na která narazím...

Šance na vydání: 0,0000001 %


Dříve krásná matka, Grošinka, promluvila hlasem nakřáplým stářím. "Na Shromáždění někteří ze starších Říčních mluvili o tom, že Dvounožci jim berou části jejich řeky."
"To je pravda," dodala Bělka. "Říkají, že Dvounožci žijí v úkrytech na březích řeky a ruší tak ryby. Říční kočky se skrývají v křovinách a sledují je s prázdnými žaludky!"
Modrá hvězda vypadala zamyšleně. "Musíme být opatrní, nesmíme udělat nic, co by přimělo Říční a Stínový klan spolčit se proti nám. Nyní si trochu odpočineme. Vánku a Prášku, vezměte si ranní hlídku."
Chladný vítr zachrastil suchými listy v korunách stromů nad jejich hlavami. Kočky, které si stále mezi sebou něco mumlaly, zašly do doupat.
Další noc se Ohnivému zdál sen. Stál v úplné tmě. Blízko něj byl slyšet řev a cítit zápach Hromové stezky. Cítil, že je trýzněn a oslepován netvory, kteří buráceli a mrkali na něj oslňujícíma očima. Najednou skrz řev příšer uslyšel žalostný pláč mladé kočky. Zoufalé kvílení proniklo přes jejich burácení.
Ohnivé srdce se s trhnutím probudil. Na chvíli si myslel, že ho vzbudil pláč. Ale jediný zvuk, který slyšel, bylo tlumené pochrupování válečníků spících vedle něj. Někde ze středu doupěte vycházelo tiché vrčení. Znělo to jako Dráp. Ohnivý se cítil příliš neklidný, než aby znovu usnul a tak tiše vyšel z doupěte.
Venku byla tma a hvězdy zářící na černé noční obloze mu naznačovaly, že svítání je ještě velmi daleko. To záhadné kočičí kvílení mu stále znělo v hlavě. S ušima nastraženýma měkce vešel do ošetřovny. Za zdí tábora zaslechl kroky. Zavětřil. Byli to Dlouhý a Proužek, zřejmě měli hlídku.
Ticho v táboře Hromového klanu Ohnivého uklidnilo. Každá kočka musí mít noční můry o Hromové stezce, pomyslel si. Vlezl zpět do doupěte a ušlapal si svůj pelíšek. Šedý pruh něco zabručel ze spaní, jak se Ohnivé srdce uvelebil vedle něj a zavřel oči.

Vzbudil ho Šedý pruh, který do něj strčil nosem. "Nech mě," bručel Ohnivý.
"Vstávej!" zasyčel Šedý.
"Proč? Nemáme hlídku!" stěžoval si Ohnivé srdce.
"Modrá hvězda nás chce vidět, a to hned."
Zmatený Ohnivý se vyškrábal na nohy a následoval Šedého do doupěte velitelky. Slunce začalo zbarvovat oblohu do růžova a na stromech kolem tábora se třpytila jinovatka.
Oba kocouři přeběhli přes mýtinu do doupěte Modré hvězdy a oznámili svůj příchod tichým mňoukáním.
"Pojďte!" Ozval se Drápův hlas skrz zavěšený lišejník. Ohnivé srdce ztuhl, když si vzpomněl na to, jak před Shromážděním mluvil s Modrou hvězdou. Řekla Drápovi o jeho obvinění? Šedý pruh vešel do velitelčina doupěte a Ohnivé srdce ho nejistě následoval.
Modrá hvězda seděla ve svém pelíšku, hlavu měla zdviženou a oči jí zářily. Dráp stál uprostřed prašné písčito-kamenité podlahy. Ohnivý zkusil vyčíst, co si myslí, ale válečníkovy oči byly chladné a ve střehu jako vždy.
Modrá hvězda najednou promluvila. "Ohnivé srdce. Šedý pruhu. Mám pro vás důležitou misi."
"Misi?" opakoval Ohnivý. Zaplavila ho vlna úlevy i rozrušení zároveň.
"Chci, abyste našli Větrný klan a přivedli ho domů," oznámila Modrá hvězda.
"Než se nadchnete, nesmíte zapomenout, že to může být nebezpečné." zavrčel Dráp. "Nevíme, kam Větrní odešli, a tak ho budete muset následovat po jejich pachu - pravděpodobně i do cizího teritoria."
"Šli jste přes teritorium Větrného klanu, když jste mě doprovázeli k Měsíčnímu kameni," upozornila je Modrá hvězda. "Jejich pach dobře znáte, stejně jako území Dvounožců za jejich teritoriem."

"Půjdeme tam jenom my?" zeptal se Ohnivé srdce.
"Naši ostatní válečníci jsou zapotřebí zde," mňoukl Dráp. "Období holých stromů se blíží a potřebujeme shromáždit tolik kořisti, kolik budeme moci. Čeká nás mnoho měsíců, kdy nebude možné lovit tak často, jak je třeba."
Modrá hvězda přikývla. "Dráp vám pomůže připravit se na cestu." Tlapky Ohnivého se nervózně zachvěly. Modrá hvězda svému zástupci jako vždy plně důvěřovala. Proč byl Ohnivé srdce jediný, kdo Drápovi nevěřil?

FaI - 31.,32. stránka - Kapitola třetí - I.

28. ledna 2009 v 10:54 | Minda |  Překlady
Už třetí kapitola! Pěkně se to rozjíždí :-). Jinak za dva týdny cca mi už přijde knižní podoba FaI! Hurááá! Ať žije www.libris.cz!


Modrá hvězda svůj klan rychle vedla zpět do tábora. Jejich hlučný příchod vzbudil kočky, které zde zůstaly. Mezitím, co skupina vcházela hlodášovým vchodem, se spící kočky probouzely a vynořovaly se z doupat.
"Jaké jsou novinky?" volal Půlocas.
"Byli tam Stínoví?" ptala se Vrba.
"Ano, byli," odpověděla vážným tónem Modrá hvězda. Obešla Vrbu a vyskočila na Vysokou skálu. Nemusela ani použít své obvyklé svolávání oznamující klanové setkání-kočky už se pod kamenem samy shromáždily. Dráp se posadil vedle ní.
"Mezi klany bylo tuto noc velké napětí," začala Modrá hvězda. "Jsem si vědomá, že se lehko může stát, že mezi Čerňákem a Křivým měsícem vznikne klanová vazba."
Šedý pruh se prosmýkl na malé místo vedle Ohnivého. "O čem to mluví?" zeptal se. "Myslím, že Čerňák s Modrou hvězdou souhlasil."
"Čerňák?" zaskřehotala Jednoočka stařeckým hlasem ze zadní části davu.
"Byl jmenován novým velitelem," vysvětlila Modrá hvězda.
"Ale jeho jméno - copak přestal respektovat Hvězdný klan?" zeptala se Jednoočka.
"Chystá se zítřejší noc vydat se na cestu k Měsíčnímu kameni," řekl Dráp.
"Žádný velitel nemůže mluvit se svým klanem na Shromáždění, dokud nebeseduje s Hvězdným klanem," mumlala Jednoočka tak nahlas, že to všechny kočky slyšely.
"Byl oporou Stínového klanu, Jednoočko," odpověděla Modrá hvězda a pokývla staré kočce. "Nemůžeme ignorovat, co tuto noc prohlásil." Jednoočka nespokojeně zafuněla. Modrá hvězda pozvedla hlavu a promluvila se k celému klanu. "Na Shromáždění jsem navrhla, abychom našli Větrný klan a přivedli ho zpět domů. Ale Křivý měsíc a Čerňák nechtějí, aby se vrátili."
"Myslím, že není možné, aby spojili své síly, nemám pravdu?" zvolal Šedý pruh. "Vždyť se málem porvali kvůli rybám v řece."
Ohnivé srdce se otočil ke svému kamarádovi. "Neviděl jsi ty pohledy, které si vyměnili na konci Shromáždění? Oba by chtěli získat teritorium Větrných."
"Ale proč?" zeptala se Světluška sedící vedle svého učitele, Bílého vichra.
Bílý vichr jí odpověděl. "Obávám se, že Stínový klan není tak slabý, jak jsme si mysleli. A zdá se, že má Čerňák větší ambice, než kdo tušil."
"Ale proč chce Říční klan lovit v teritoriu Větrných? Jsou dobře živení rybami z jejich skvělé řeky!" zavrčela Vrba. "V kopcích je občas nějaký ten králík navátý větrem, a to ještě musíte mít hodně velké štěstí!"

FaI - 27.-30. stránka - Kapitola druhá - IV.

27. ledna 2009 v 16:08 | Minda |  Překlady
Jak to tak vypadá, tak jsem dnes překonala svůj vlastní rekord - přeložila jsem 9 stránek za jediný den! Jinak tentokrát je to dost napínavé. Doufám, že se vám to bude líbit :-).


Ohnivý napnul svaly, když ucítil ježení srsti kolem něj. Kočky čekaly na Čerňákovu odpověď.
Černý kocour vypadal rozzuřeně. Šlehal ocasem ze strany na stranu, ale nic neříkal.
Modrá hvězda zvítězila. Pokračovala jemnějším tónem. "Všichni víme, že posledních pár úplňků Stínový klan hodně trpěl," mňoukla. "Hromový klan slíbil, že vás opustí v míru a dá vám čas na obnovu." Otočila se na Křivého. "Jsem si jistá, že Křivý měsíc bude souhlasit a udělá to samé."
Velitel Říčních zúžil oči a přikývl. "Ale jen na tak dlouho, dokud nebudou Stínoví v našem teritoriu cítit," zavrčel.
Ohnivé srdce se uvolnil a jeho srst se přestala ježit. I když to nebyl žádný souboj v opravdové bitvě, musel obdivovat velitelčinu odvahu v usmiřování těchto dvou velkých válečníků. Napětí na Velkém kameni pominulo a z davu se ozvalo souhlasné a úlevné tlumené mňoukání.
"Neucítíš nás, Křivý měsíci," odpověděl Čerňák. "Modrá hvězda má pravdu-nepotřebujeme vaše ryby. Nakonec, můžeme lovit v kopcích, když Větrní opustili teritorium."
Křivý měsíc se podíval na Čerňáka a jeho oči zazářily. "To je pravda," souhlasil. "Tam by mohla být kořist navíc pro nás všechny."
Modrá hvězda prudce zvedla hlavu. "Ne! Větrný klan se musí vrátit!"
Křivý měsíc a Čerňák se na velitelku Hromových podívali. "Proč?" zeptal se Křivý měsíc.
"Když si rozdělíme teritorium Větrných, znamená to, že budeme mít více jídla pro všechna naše koťata!" upozornil jí Čerňák.
"Les potřebuje čtyři klany," trvala na svém Modrá hvězda. "Když máme právě čtyři stromy a čtyři období, Hvězdný klan nás rozdělil na čtyři klany. Musíme Větrný klan najít a hned, jak to bude možné, ho přivést zpět."
Kočky z Hromového klanu zvýšily hlasy na podporu své velitelky, ale netrpělivý jek Křivého měsíce je utišil. "Tvůj argument je slabý, Modrá hvězdo. Opravdu potřebujeme čtyři roční období? Neobešli bychom se bez období holých stromů, bez zimy a hladu, které přináší?
Modrá hvězda se rozhlédla po válečnících kolem ní. "Hvězdný klan nám dal období holých stromů, aby se země mohla obnovit a připravit na období zeleného listí. Tento les a kopce na území Větrných hostily čtyři klany celé generace. Není, proč vyzývat Hvězdný klan, aby to změnil."
Promluvila Leopardí kožešina, zástupkyně Říčního klanu. "Proč bychom měli hladovět kvůli klanu, který ani neobránil své území?" zavřískla.
"Modrá hvězda má pravdu! Větrný klan se musí vrátit!" prskl Dráp, který vyčuhoval z davu koček.
Šedá kočka znovu promluvila. "Křivý měsíci," mňoukla a otočila se na velitele Říčního klanu. "Území Říčního klanu je známé svým bohatstvím. Máte řeku a všechny ryby, které v ní jsou. Proč potřebujete ještě kořist navíc?" Křivý se podíval jinam a neodpověděl. Ohnivé srdce si všiml, jak si velitel Říčních pro sebe něco znepokojeně mumlá. Podivil se, že mu Hvězdina otázka ježí srst.
"Čerňáku," pokračovala Modrá hvězda. "Byl to Zlomený měsíc, kdo vyhnal Větrné z jejich domova." Odmlčela se. "Proto vám Hromový klan pomohl se ho zbavit."
Ohnivé srdce zúžil oči. Věděl, že Modrá hvězda jemně naráží na dluh, který má Stínový klan vůči Hromovým.
Velitel Stínových přivřel oči. Po chvíli ticha, která se zdála jako věčnost, Čerňák oči zase doširoka otevřel a mňoukl: "Velmi dobře, Modrá hvězdo. Dovolím, aby se Větrný klan vrátil." Ohnivý viděl, jak se Křivý měsíc zlostně odvrátil a jeho oči se změnily ve dvě černé štěrbiny.
Modrá hvězda přikývla. "Dva z nás souhlasili, Křivý měsíci," sdělila mu. "Větrní musí být nalezeni a přivedeni zpět. Do té doby žádný klan nesmí lovit v jejich teritoriu."
Shromáždění se pozvolna začalo rozpouštět, jak se kočky připravovaly na cestu zpět do svých táborů. Ohnivé srdce na chvíli zůstal na svém místě a sledoval velitele na Velkém kameni. Modrá hvězda se dotkla nosem s Křivým měsícem a seskočila na zem. Na kameni se Křivý otočil k Čerňákovi. Něco si řekli a Ohnivému se přitom zježila srst. Bylo to tím, že Modrá hvězda nakonec ve skutečnosti neměla plnou Čerňákovu podporu? Ohnivé srdce se rychle rozhlédl. Ze zlosti v Drápových očích vyčetl, že zástupce Hromového klanu si velitelů všiml také.
Pro tuto chvíli si Ohnivý uvědomil, jak se Dráp asi cítí. Tohle byl neočekávaný krok v klanovém spojenectví. Jak by poté, co Hromový klan riskoval a pomohl Stínovým vyhnat Zlomeného měsíce, mohl být Říční klan na jejich straně?

FaI - 25.,26. stránka - Kapitola druhá - III.

27. ledna 2009 v 13:56 | Minda |  Překlady
Dnes už čtvrtá a pátá stránka, pokud dobře počítám. Přeji pěkné počtení, já jsem tedy dost napjatá, takže už to skoro ani nepřekládám, ale čtu si to dopředu v angličtině :-) a pak teprve přemýšlím, jak to nejlépe přeložit. Některá spojení mi tedy dala zabrat. Vaše Moss



Modrá hvězda se znovu ozvala. "Také sem přinášíme dva nové válečníky - Ohnivé srdce a Šedého pruha."
Ohnivý držel hlavu zpříma, ale když ucítil, že se na něj všichni otočili, vlna rozpačitosti ho přinutila nervózně švihat ocasem.
Čerňák vykročil vpřed a prodral se před Modrou hvězdu na nejvyšší místo kamene. "Já, Čerňák, jsem se stal velitelem Stínového klanu," oznámil. "Náš bývalý zástupce, Zlomený měsíc, chtěl zničit válečnický zákoník a my jsme byli přinuceni ho vyhnat."
"Ani se nezmínil, že se jim to podařilo díky nám," zašeptal Šedý pruh Ohnivému.
Čerňák pokračoval. "Duchové našich předků promluvili k Rýmákovi a vybrali mě za velitele. Ještě jsem se nedostal k Matčiným ústům, abych přijal dar Hvězdného klanu, devět životů, ale tuto cestu chystám vykonat zítřejší noc, kdy bude měsíc stále téměř v úplňku. Po mé besedě u Měsíčního kamene získám jméno Noční měsíc."
"A kde je teď Zlomený?" ozval se z davu koček hlas. Byla to Bělka, bílá matka z Hromového klanu.
"Můžeme předpokládat, že opustil les s ostatními vyhnanými válečníky. Víme, že by pro něj bylo příliš nebezpečné se vrátit," odpověděl Čerňák.
"To doufám," uslyšel Ohnivý Bělčino zamumlání k její sousedce, buclaté hnědé matce.
Velitel Říčního klanů, Křivý měsíc, vystoupil vpřed. "Doufejme, že měl Zlomený měsíc zdravý rozum a opustil les navždy. Jeho nenasytnost po teritoriu nás všechny ohrožovala."
Křivý měsíc počkal, až souhlasné mručení odezní, a pak pokračoval. "Když byl Zlomený velitelem Stínových, dovolil jsem mu lovit v naší řece. Ale nyní má Stínový klan nového velitele a tento souhlas už neplatí. Kořist z řeky náleží už jen Říčnímu klanu."
Z hrdel ostatních říčních koček se ozvalo vítězné mňoukání, ale Ohnivé srdce si s hrůzou všiml, jak se Čerňák naježil.
Čerňák zvýšil hlas. "Stínový klan má ty samé nároky jako měl v době Zlomeného. Máme moc hladových krků, Křivý měsíci. A ty jsi souhlasil s celým Stínovým klanem!"
Křivý se zvedl na nohy a otočil se k Čerňákovi. Sklopil uši, zasyčel a ostatní kočky ztichly.
Modrá hvězda rychle vstoupila mezi oba velitele. "Stínový klan v poslední době zažil mnoho ztrát," mňoukla tiše. "A s nimi přišel i o hladové krky. Čerňáku, skutečně potřebujete ryby Říčního klanu?"
Křivý měsíc znovu zasyčel, ale Čerňák neústupně zvedl zrak.
Modrá hvězda znovu promluvila, tentokrát důrazněji. "Vyhnali jste svého velitele a mnoho svých nejsilnějších válečníků! A Zlomený měsíc šel proti válečnickému kódu, když požadoval, aby Křivý přistoupil na sdílení řeky."
Ohnivé srdce ztěžka polkl, když si všiml, že Čerňák vytáhl drápy, ale Modrá hvězda ani nemrkla. Její ledově modré oči se zaleskly v měsíčním světle, když zavrčela, "Pamatuj, že jsi nezískal devět životů od Hvězdného klanu. Jsi si jistý, že trváš na tomhle požadavku?"

FaI - 24. stránka - Kapitola druhá - II.

27. ledna 2009 v 12:48 | Minda |  Překlady
Další FaI. Doufám, že ještě dneska něco stihnu přeložit... :-)

"To je Leopardí kožešina, naše zástupkyně," zabručel Říční válečník.
Ohnivého srst se naježila, když si vzpomněl na předchozího klanového zástupce, Dubase, a na to, jak zemřel v bitvě s Hromovým klanem. Od těchto myšlenek ho zachránil hlas Modré hvězdy, stojící na kameni uprostřed mýtiny, právě zahajovala Shromáždění. Dvě kočky se k ní připojily a jedna z nich, starší černý kocour, vydal signál ke shromáždění kolem kamene. Ohnivý černého kocoura poznal a nemohl se cítit nepřekvapený. Měl se starý Čerňák stát velitelem poté, co Zlomený uprchl?
Když se kočky usídlily před Velkým kamenem, Modrá hvězda začala mluvit. "Hromový klan přináší na toto Shromáždění novou léčitelku. Žlutozubku," oznámila formálně. Odmlčela se, zatímco se všechny oči otočily na starou kočku s hustou srstí a plochým čumákem. Ohnivé srdce si povšiml, že má pocuchanou srst na bocích. Když byl ještě učedníkem, strávil skoro celý úplněk staráním se o tuhle kočku, aby se uzdravila, když přišla do tábora Hromového klanu. Teď uviděl, že její pravé ucho je mírně pokroucené, pod nepříjemnými pohledy ostatních koček. Žlutozubka byla léčitelkou Stínových a kočky velmi těžko nesou, když musí jeden klan opustit a přidat se k jinému. Pomalu se rozhlédla po všech přítomných, než se setkala s pohledem Rýmáka. Novým léčitelem Stínového klanu. Na chvíli bylo ticho a obě kočky na sebe zdvořile kývly. Žlutozubčino ucho se opět narovnalo a Ohnivý se uvolnil.

FaI - 22.,23. stránka - Kapitola druhá - I.

27. ledna 2009 v 10:04 | Minda |  Překlady
Všimli jste si, že sem už nedávám nic jiného, než jen samé překlady (když opomenu tu osmisměrku). Docela zajímavé... jinak včera mi bylo hodně špatně, a tak jsem přeložila jenom jednu stránku (docela katastrofa). Dneska to hodlám vynahradit. Další dvě stránky vám snad zlepší náladu :-). Klikněte na Celý článek.


FaI - 21. stránka - Kapitola první - IX.

26. ledna 2009 v 12:05 | Minda |  Překlady
Tak a máme tu tentokrát jen jednu stránku FaI - konec první kapitoly. Jsem dost vyčerpaná, ale určitě ještě něco přidám. Tedy skoro určitě :-).


Dohonil jí na kraji řeky. Díval se, kudy přeskákala z kamene na kámen až k druhému břehu. Ohnivý jí opatrně následoval a v mysli mu kroužily myšlenky jako pomatený roj včel. Pravda o Rudochově smrti ho tížila už několik dní. Dnes to konečně řekl Modré hvězdě, ale nic se tím nezměnilo. Velitelka zřejmě není schopná uvěřit, že Dráp je chladnokrevný vrah. A nejhorší na tom bylo, že Ohnivé srdce začal pochybovat o tom, zda mluvil Havran skutečně pravdu. Skočil na vzdálený břeh a dopadl do podrostu.
Ohnivý smykem zastavil za modrou hvězdou, když doběhli k ostatním kočkám z Hromového klanu. Skupina čekala nad svahem a pak zamířila dolů ke Čtyřem stromům, obrovským dubům, kde se kočky ze všech čtyř klanů každý úplněk v míru setkávaly.
Srst Ohnivého srdce se naježila, když pocítil, že ho Dráp sleduje. Podezříval ho tmavý válečník, že o něm mluvil s Modrou hvězdou? Zatřásl hlavou, aby se zbavil takových myšlenek a zkusil myslet jako jeho velitelka. Samozřejmě, že Drápa zajímá, o čem mluvili, vždyť je klanový zástupce, tak by měl vědět vše, co může klan nějak ovlivnit. Ohnivý se na něj znovu zadíval; tmavý mourek hleděl dolů ze svahu, s ušima našpicovanýma a ve střehu. Kočky kolem šoupaly tlapkami v netrpělivém očekávání. Dráp se na každou z nich letmo podíval a beze slova je shromažďoval pohledem svých jantarových očí.
Modrá hvězda zvedla nos a zavětřila. Ohnivé srdce si všiml napínání svalů a ježení srsti kolem něj. Velitelka dala znamení mávnutím ocasu a kočky Hromového klanu se vrhly po svahu dolů přímo na Shromáždění.

FaI - 19.,20. stránka - Kapitola první - VIII.

25. ledna 2009 v 12:18 | Minda |  Překlady
Tak zase dvě stránky. Jinak co říkáte na nápad s tím Albatrosem (viz předchozí článek)?


Ohnivé srdce neklidně švihal ocasem a metal tak listí za ním do všech stran. "Řekl, že ano."
"A víš, že když tohle říkáš, tak zároveň pochybuješ i o Rudochově cti, protože pak by musel být kočkou, která je zodpovědná za Dubasovu smrt? Jeden zástupce nikdy druhého v bitvě nezabije, ne pokud se tomu lze nějak vyhnout. A Rudoch byl ten nejčestnější válečník, kterého jsem znala." Hvězdiny oči se zamlžily žalem a Ohnivý ucítil bodnutí smutku, že probudil bolestivé vzpomínky na jejího bývalého zástupce, i když neúmyslně.
"Nechtěl jsem tvrdit o Rudochovi nic špatného," zamumlal. "Já jen vím, že Havran doopravdy věřil, že je Dráp zodpovědný za Rudochovu smrt."
Modrá hvězda se na něj podívala a uvolnila ramena. "Všichni víme, že měl Havran barvitou fantazii," mňoukla jemně a v očích měla soucit. "V té bitvě byl těžce zraněn a utekl dříve, než boj skončil. "Jsi si jistý, že ty části příběhu, které neznal, prostě nedoplnil?"
Než stačil Ohnivé srdce odpovědět, lesem se rozlehlo táhlé mňoukání a z houští vyskočil Dráp. Jeho oči neklidně šlehly pohledem po Ohnivém, ale pak se otočil k Modré hvězdě. "Čekáme na vás na hranicích."
Velitelka přikývla. "Řekni ostatním, že tam za moment budeme." Dráp sklonil hlavu, otočil se a běžel zpět skrz husté kapradí.
Ohnivé srdce sledoval, jak tmavý válečník mizí, a Hvězdina slova mu zněla v uších. Měla pravdu; Havran měl opravdu velkou představivost. Ohnivý si vzpomněl na své první Shromáždění, kdy učedníci ze všech klanů viseli na Havranovém vyprávění, když popisoval bitvu s Říčními. Tehdy Drápa nezmínil.
Ohnivé srdce nadskočil, když Modrá hvězda vstala. "Chceš, aby se Havran vrátil zpět do klanu?" zeptal se a najednou pocítil strach, že svému kamarádovi přivodil další problémy.
Velitelka se mu podívala hluboko do očí. "Je nejspíš šťastnější tam, kde je teď," mňoukla tiše. "Necháme klan při tom, že je mrtvý."
Ohnivý na ní šokovaně zíral s očima doširoka rozevřenýma. Modrá hvězda se chystá klanu lhát!
Dráp je dobrý válečník, ale je velmi hrdý." Hvězda pokračovala. "Bude pro něj lehčí pochopit, že jeho učedník zemřel v bitvě, než že utekl. A bude to lepší i pro Havrana."
"Protože by ho mohl Dráp jít hledat?" odvážil se Ohnivé srdce zeptat. Bylo možné, aby mu velitelka věřila, i když třeba jen trochu?
Modrá hvězda potřásla hlavou v záchvěvu odporu. "Ne. Dráp je velmi ambiciózní, ale není vrah. Bude lepší, když si bude Havrana pamatovat jako mrtvého hrdinu, než jako živého zbabělce."
Drápovo volání se znovu ozvalo, Hvězda slezla z kmene a zmizela v kapradí. Ohnivé srdce překonal vzdálenost jedním skokem a běžel za svou velitelkou.

FaI - 17.,18. stránka - Kapitola první - VII.

25. ledna 2009 v 11:05 | Minda |  Překlady
Ahoj, tady zase Moss (kdo taky jiný). Opět přináším další dvě stránky. A chci se vás zároveň zeptat - napadlo mě, že až přeložím celou knihu, mohla bych jí nabídnout Albatrosu. Je to sice krapet nepřesný a neprofesionální překlad a navíc je to kniha, kterou ani nechtějí vydat, a tak pravděpodobnost, že by to vyšlo, je jedna ku milionu, ale za pokus by to možná stálo. No každopádně je to krásná představa. Ale o tom budu přemýšlet až na 70. stránce, která je zatím daleko. Protože v případě, že bych to Albatrosu chtěla nabídnout, tak pochopitelně nemůžu celou knihu dát na web. Takže by tu bylo jen těch 70 stránek. Co vy na to? Když nebudete odpovídat, tak se rozhodnu sama :-). A víte, že jsem včera konečně dokázala přeložit 6 stránek za den, což je limit?

Ohnivý nejdříve váhal, znejistěn pochybnostmi. Modrá hvězda byla kočkou, která mu pomohla opustit život mazlíčka a připojit se ke klanu. Od té doby mu stále důvěřovala, i ve chvílích, kdy ostatní kočky pochybovaly o jeho věrnosti klanu, protože neměl válečnickou krev. Jak bude reagovat, když jí řekne, že příběh s Havranovou smrtí byl lež? Že jí lhal?
"Mluv," přikázala mu Modrá Hvězda, když zvuk běžících tlapek ostatních koček pomalu odezněl.
Ohnivé srdce se zhluboka nadechl. "Havran není mrtvý." Hvězda překvapeně škubla ocasem, ale dále tiše naslouchala, jak Ohnivý pokračoval. "Šedý pruh a já jsme ho odvedli do lovišť Větrného klanu. Já… myslím, že se nejspíš připojil k Ječmenovi." Ječmen byl samotář, ani lesní kočka, ani mazlíček. Žil na farmě Dvounožců, která ležela na cestě k Vysokým kamenům, posvátném místě pro všechny kočky v lese.
Velitelka Hromového klanu zírala za Ohnivého kamsi do hlubin lesa. Ohnivé srdce jí úzkostlivě pozoroval a snažil se něco vyčíst z jejího výrazu. Zlobila se? Ale v jejích velkých modrých očích žádný hněv nebyl vidět.
Po chvíli, která se zdála jako věčnost, Modrá hvězda promluvila. "Jsem ráda, když slyším, že je Havran naživu. Doufám, že je u Ječmena šťastnější, než když žil v lese."
"A-ale on se narodil v Hromovém klanu!" koktal Ohnivé srdce, zaskočen velitelčiným tichým přijetím Havranova odchodu.
"To neznamená, že byl předurčen ke klanovému životu," upozornila ho Modrá hvězda. "A nakonec, ty jsi se v klanu nenarodil, a přesto jsi se stal dobrým válečníkem. Havran je možná šťastnější, když jde jinou cestou."
"Ale on neopustil Hromový klan proto, že by chtěl," protestoval Ohnivý. "Bylo nemožné, aby tu zůstal!"
"Nemožné?" Modrá hvězda se na něj upřeně zahleděla modrýma očima. "Co tím myslíš?"
Ohnivé srdce se zadíval do země.
"Pověz mi to," pobídla ho Hvězda.
Ohnivému vyschlo v krku. "Havran znal tajemství, které se týkalo Drápa," řekl tiše. "Já… myslím, že Dráp plánoval, že ho zabije. Nebo že obrátí klan proti němu."
Velitelka švihala ocasem ze strany na stranu a Ohnivé srdce viděl, že jí ztuhla ramena. "Proč si to myslíš? Jaké tajemství Havran věděl?"
Ohnivý neochotně odpověděl tak přímočaře, jak jen se odvážil. "Věděl, že… Dráp zabil Rudocha v bitvě s Říčním klanem."
Hvězdiny oči se zúžily. "Válečník nikdy nezabije nikoho ze svého klanu! To bys měl vědět - žiješ s námi už dost dlouho." Ohnivé srdce ucouvl před jejími slovy a sklopil uši. Už podruhé za tuto noc se zmínila o jeho mazlíčkovskému původu.
Modrá hvězda pokračovala. "Dráp tvrdil, že to byl zástupce Říčního klanu, Dubas, kdo zabil Rudocha," mňoukla. "Havran se musel splést. Opravdu viděl, že ho zabil Dráp?"

FaI - 15.,16. stránka - Kapitola první - VI.

24. ledna 2009 v 20:32 | Minda |  Překlady
Zase další stránky :-). Snad se vám budou líbit, začíná to být napínavé.


"Co je s tebou?" zašeptal Šedý pruh. "Taky jednoho dne dostaneme učedníky."
Ohnivé srdce přikývl, posílený myšlenkou vlastního učedníka a zapomněl na rozmrzelost. Teď byl součástí Hromového klanu, záleželo vůbec na něčem jiném?

Další noc byl úplněk.Ohnivý věděl, že by se měl těšit na jeho první Shromáždění, kam půjde jako válečník, ale byl odhodlaný najít příležitost povědět Modré hvězdě všechno, co věděl o Drápovi. A jak na to myslel, leželo mu to v žaludku jako studený kámen.
"Snědl jsi červa, nebo co?" mňoukl Šedý pruh vedle něj. "Některé tvé výrazy jsou dost podivné."
Ohnivé srdce se podíval na svého kamaráda a přál si, aby mu mohl důvěřovat, ale slíbil, že ho z akce vynechá. "Jsem v pořádku," odpověděl. "Pojďme. Slyším volání Modré hvězdy."
Oba kocouři přiběhli ke skupině koček shromažďujících se na mýtině. Modrá hvězda dala kývnutím hlavy najevo, že ví o jejich příchodu.
"Půjdeš?" zavolal Šedý.
"Jasně!" Ohnivé srdce napnul své silné zadní nohy a skákal z balvanu na balvan, opožděně opouštějíc tábor.
Nahoře na chvíli zastavil, popadl dech a jeho boky se přestaly rychle zdvíhat. Před ním se rozprostíral les. Pod tlapkami mu praskaly čerstvě spadané listy. Stříbrná kožešina se třpytila na obloze jako ranní rosa roztroušená na černém kožíšku.
Ohnivý myslel na svou první cestu ke Čtyřem stromům s Drápem a Lvem. Bodlo ho u srdce, když si vzpomněl na Lva. Zlatě zbarvený kocour, učitel Šedého pruha a bývalý zástupce v Hromovém klanu mezi Rudochem a Drápem, byl laskavý a velký válečník. Zemřel v bitvě a Dráp nastoupil na jeho místo. Při první Ohnivého návštěvě Čtyř stromů vzal Lev učedníky oklikou přes Vysoké borovice, kolem Slunečních skal a podél hranice s Říčním klanem. Tuto noc je Modrá hvězda vedla přímo srdcem teritoria Hromového klanu. Ohnivé srdce viděl, že už zmizela v podrostu a skupinu koček následoval.
Modrá hvězda byla vepředu, vedle Drápa. Ohnivý ignoroval překvapené mňouknutí Šedého pruha a dohonil velitelku. "Modrá hvězdo," zavolal a mělce oddychoval, jak se dostal až k ní. "Můžu s tebou mluvit?"
Velitelka se na něj podívala a přikývla. "Drž vedení, Drápe," mňoukla. Zpomalila a velký hnědý válečník jí dlouhými skoky předběhl.Ostatní kočky ho následovaly bez otázek po jeho trase skrz podrost.
Modrá hvězda a Ohnivé srdce zvolnili tempo na klidný klus. V momentě osaměli.
Před nimi se objevila cesta vedoucí z hustých kapradin na malou mýtinu. Modrá hvězda vyskočila na spadlý kmen stromu, sedla si a stočila ocas kolem svých tlapek. "O co jde, Ohnivé srdce?"

FaI - 13.,14. stránka - Kapitola první - V.

24. ledna 2009 v 13:52 | Minda |  Překlady
Další část překladu - 13. a 14. stránka. Těšte se, protože možná, opravdu jen možná, sem dám ještě další :-).

"Ne," zamumlal Šedý pruh. "Jenom si myslím, že bychom měli být opatrní."
Ohnivé srdce se podíval do kamarádových ustaraných očí a musel připustit, že na tom možná něco je - byli válečníky jen pár dní, takže neměli žádné postavení, natož aby mohli obviňovat starého bojovníka.
"Dobře," mňoukl nakonec Ohnivý. "Nemusíš do toho jít se mnou." Pocítil bolestivé bodnutí žalu, když Šedý pruh přikývl a vrátil se k umývání. Věřil, že se Šedý mýlil, když tvrdil, že jen Havran měl problém s Drápem. Jeho instinkty mu říkaly, že by zástupci Hromového klanu neměl důvěřovat. Musí se o své tušení podělit s Modrou hvězdou, pro její bezpečnost i pro bezpečnost klanu.
Záblesk šedé kožešiny na druhé straně mýtiny prozradil Ohnivému srdci, že Modrá hvězda vyšla ze svého doupěte - sama. Vydrápal se na nohy, ale velitelka Hromového klanu vyskočila přímo nahoru na Vysokou skálu a svolávala klan. Ohnivý netrpělivě švihal ocasem.
Šedý pruh zastříhal ušima, když zaslechl volání velitelky. "Jmenovací obřad?" mňoukl. "To určitě Dlouhý získává svého prvního učedníka. Dělal na to narážky už několik dní." Vyskočil, aby se připojil ke kočkám shromážděným na okraji mýtiny a Ohnivé srdce, stále rozmrzelý, ho následoval.
Malé černobílé kotě doťapalo na mýtinu. Jeho měkké tlapky nevydávaly na tvrdé zemi žádný zvuk. Kráčelo směrem k Vysoké skále, dívalo se bledýma očima do země a Ohnivý téměř viděl, jak se chvěje - možná díky drobným ramenům kotěte tu bylo něco, co ho činilo na pohled příliš mladým a plachým, než aby se stalo učedníkem. Dlouhý nebude moc ohromený! pomyslel si Ohnivé srdce, když si vzpomněl na kocourovo opovržení, když Ohnivý poprvé přišel do tábora. Zlomyslně se posmíval jeho mazlíčkovskému původu. Ohnivé srdce ho od té doby neměl rád.
"Od této chvíle," mňoukla Modrá hvězda a pohlédla dolů na kotě, "dokud nezíská válečnické jméno, se tento učedník bude jmenovat Ještěrka."
V očích černobílého kotěte hledícího nahoru na svou velitelku nebylo vidět žádné odhodlání. Místo toho byly jeho jantarové oči rozšířené úzkostí.
Ohnivý se otočil na Dlouhého, který přicházel ke svému novému učedníkovi.
Modrá hvězda znovu promluvila. "Dlouhý, byl jsi učedníkem Proužka. Učil tě dobře a z tebe se stal divoký a oddaný válečník. Doufám, že tyhle přednosti předáš i Ještěrkovi."
Ohnivé srdce hledal tvář Dlouhého, výraz plný pohrdání, s jakým se na svého učedníka bude dívat. Ale válečníkovy oči změkly, když se setkal s pohledem kotěte a obě kočky se jemně dotkly nosy. "V pořádku, všechno je v pořádku," zamumlal Dlouhý povzbudivě. Jo, v pořádku, pomyslel si hořce Ohnivý. Protože se narodil v klanu. Takhle mě rozhodně nevítal. Rozhlédl se po ostatních kočkách a cítil bodnutí odporu, když uslyšel, jak začali novému učedníkovi tiše gratulovat.

FaI - 11.,12. stránka - Kapitola první - IV.

24. ledna 2009 v 10:05 | Minda |  Překlady
Jelikož mi ukázka na HarperCollins začala fungovat, tak tu pro vás mám zase dvě stránky, co jsem dneska přeložila. Jinak představte si, že do tří týdnů získám vlastní FaI! Pokud si tuhle knížku chcete taky objednat, běžte na www.libris.cz! Mají tam nejen VŠECHNY dílsy DK, které byly vydané, ale i další a další zahraniční knížky přeprodávané z Amazonu. Tak hezké počtení dvou následujících stránek - a myslím, že dnes nejsou posledním příspěvkem, který sem dám! :-)


"Máš se s Šedým pruhem připojit k večerní hlídce," řekl mu Dráp. "Pospěš si!" Tmavý mourek se otočil a vyšel ven z doupěte.
Ohnivé srdce uvolnil srst na hřbetě. Dráp ho zřejmě nepodezříval ze zvláštních snů. Ačkoliv Ohnivý tedy své tajemství uchránil, byl rozhodnut vyjevit temnou pravdu o Drápově roli v Rudochově smrti stůj co stůj.

Ohnivé srdce si olízl rty. Šedý pruh ležel vedle něj a umýval si bok. Právě na okraji mýtiny snědli svůj podíl jídla. Slunce zrovna zapadalo a Ohnivý viděl měsíc v úplňku, který se leskl na chladné jasné obloze. Posledních několik dní bylo velmi rušných. Zdálo se, že stále jen odpočívají, nebo Je Dráp posílá na hlídku či loveckou misi. Ohnivé srdce zůstával ve střehu a čekal na příležitost mluvit s Modrou hvězdou o samotě, ale když zrovna nebyl na některé z Drápových misí, vídal velitelku Hromového klanu se svým zástupcem po boku.
Ohnivý si začal mýt tlapku a očima se rozhlížel po táboře, stále ještě s nadějí hledal šedomodrou kočku.
"Koho hledáš?" mňoukl Šedý pruh a vyprskl několik chlupů.
"Modrou hvězdu," odpověděl Ohnivé srdce a spustil tlapku k zemi.
"Proč?" Šedý se přestal mýt a podíval se na kamaráda. "Sleduješ jí od té chvíle, co jsme se stali válečníky. Co máš za lubem?"
"Chci jí říct, kde je Havran, a varovat jí před Drápem," mňoukl Ohnivý.
"Zavázal jsi se Havranovi mlčením!" užasl Šedý pruh.
"Slíbil jsem mu, že Drápovi řeknu, že je mrtvý. Modrá hvězda by měla znát celý příběh. Potřebuje vědět, čeho je její zástupce schopný.
Šedý ztlumil svůj hlas do naléhavého syčení. "Ale my máme jenom Havranovo slovo, že Dráp Rudocha skutečně zabil."
"Ty mu nevěříš?" Ohnivé srdce byl v šoku z kamarádových pochybností.
"Podívej, jestli Dráp lhal o smrti Dubase ze msty, tak to znamená, že Dubase musel zabít Rudoch. A já nevěřím, že by mohl Rudoch vědomě zabít v bitvě jiného klanového zástupce. To je proti válečnickému zákoníku - bojujeme, abychom ukázali svou sílu a uchránili teritorium, ale ne abychom vraždili ostatní."
"Ale já nechci obviňovat Rudocha!" protestoval Ohnivý. "Problémem je tu Dráp." Rudoch byl bývalý zástupce v Hromovém klanu. Ohnivé srdce se s ním nikdy nesetkal, ale věděl, že je k Rudochovi má celý klan velkou úctu.
Šedý pruh uhnul pohledem. "To co říkáš, má význam pro Rudochovu čest. A žádná z ostatních koček s Drápem problém nemá. Jenom Havran se ho bál."
Po hřbetě Ohnivého přeběhl mráz. "Takže si myslíš, že Havran si celý příběh vymyslel, protože nevycházel se svým učitelem?" mňoukl opovržlivě.

Osmisměrka DK

23. ledna 2009 v 13:16 | Minda |  --Pro vás--
Dvě mnou dělané osmisměrky Divokých koček - obě jsou stejné, jenom si můžete vybrat, kterou si případně budete tisknout :-).



Novinky aneb Co se děje

23. ledna 2009 v 13:04 | Minda |  --Novinky--
1. Na HarperCollins mi záhadně přestala fungovat ukázka z FaI, takže nemůžu v dohledné době překládat.
2. Zároveň si právě objednávám FaI v knižní podobě, tak do tří týdnů ho budu mít!
3. Přesto sem stále můžete chodit, protože se tu budou objevovat všelijaké jiné věci ohledně DK.

Tak mi držte packy! Zákon koček je nade vše!

FaI - 7.-10. stránka - Kapitola první - III.

22. ledna 2009 v 19:51 | Minda |  Překlady
Zatím nejdelší část překladu, kterou sem naplácám najednou. Víte, že jsem dnes přeložila 5 stránek FaI? Docela zajímavé... a jinak už si budu muset zase pracně stahovat do PC dalších deset nebo kolik stránek. Ale Divoké kočky mi za to přece stojí! Už mě to začíná bavit, i když je to v Aj, pořád to má ten spád! Tak hodně štěstí při louskání mého překladu :-)! Vaše Moss

Ale pro Ohnivého tu byl ještě jiný stín, který ho tížil: Dráp. Zástupce velitelky v Hromovém klanu. Ohnivé srdce se otřásl při pomyšlení na tohohle velikého válečníka, který terorizoval svého učedníka, Havrana. Nakonec Ohnivý a jeho nejlepší kamarád Šedý pruh pomohli vystrašenému učedníkovi uprchnout do teritoria Dvounožců. Ohnivé srdce ho pak ve svém klanu prohlásil za mrtvého.
Jestli to, co Havran říkal o Drápovi, byla pravda, bylo nejlepší, aby si zástupce velitelky myslel, že je jeho učedník mrtvý, protože znal tajemství, které chtěl Dráp utajit za každou cenu. Havran se svěřil Ohnivému, že tenhle mocný mourovatý válečník zavraždil Rudocha, dlouholetého zástupce velitelky v Hromovém klanu, protože doufal, že nastoupí na jeho místo. Což se také stalo.
Ohnivé srdce potřásl hlavou, aby se zbavil těch temných myšlenek a letmo se ohlédl na Šedého pruha sedícího vedle něj. Hustá šedá srst jeho kamaráda byla zježená chladem. Ohnivý hádal, že se také nemůže dočkat prvních slunečních paprsků, ale neřekl to nahlas. Klanová tradice požadovala tuto noc naprosté ticho. Byla to noc, kdy novopečení válečníci mlčenlivě střežili spánek svého klanu a přemýšleli nad svým novým válečnickým jménem a postavením. Až do této noci byl Ohnivé srdce známý jako učedník Ohnivák.
Půlocas byl jednou z prvních koček, které se probudily. Ohnivý sledoval, jak se starý kocour pohybuje mezi stíny v doupěti starších. Podíval se směrem k pelechu válečníků na druhé straně mýtiny. Skrz větve chránící doupě rozpoznal široká ramena spícího Drápa.
Na úpatí Vysoké skály byl zavěšen lišejník zakrývající vchod do doupěte Modré hvězdy. Ohnivé srdce uviděl svou velitelku, jak vychází ven. Zastavila se a zvedla hlavu, aby zvětřila vzduch. Pak měkce vykročila do stínu Vysoké skály a její dlouhá srst přitom zářila odlesky modré a stříbrné ve světle vycházejícího slunce. Musím jí varovat před Drápem, pomyslel si Ohnivé srdce. Modrá hvězda truchlila nad Rudochovou smrtí společně s ostatními, v mylné představě, že zemřel v bitvě s Dubasem, zástupcem Říčního klanu. Předtím trochu váhal, protože věděl, kolik pro ní Dráp znamená, ale nebezpečí bylo příliš velké. Modrá hvězda potřebuje vědět, že má v klanu chladnokrevného vraha.
Dráp vyšel z doupěte a setkal se na kraji mýtiny s Modrou hvězdou. Něco jí říkal a naléhavě švihal ocasem.
Ohnivé srdce potlačil touhu mňouknout na pozdrav. Obloha se zbarvovala sílícím světlem a i když věděl, že je slunce už skoro nad horizontem, neodvážil se prolomit ticho. Netrpělivost se mu třepetala v hrudi jako polapený pták. Musí s Modrou hvězdou mluvit hned, jak to bude možné. Ale zatím nemohl udělat nic, než jen zdvořile pokývnout na pozdrav oběma kočkám, které ho míjely.
Šedý pruh do Ohnivého šťouchl a kývl směrem k obzoru. Na horizontu se objevila oranžová záře.
"Máte radost, že vidíte úsvit, vy dva?" Hluboký hlas Bílého vichra Ohnivého překvapil. Nezpozoroval, že se k nim válečník připojil. Ohnivé srdce a Šedý pruh naráz přikývli.
"To je dobře. A už můžete mluvit. Vaše hlídka je u konce," usmál se. Včera bojoval bok po boku s oběma kocoury v bitvě se Stínovým klanem. Když se na ně díval, v jeho očích se objevil nový respekt.
"Děkujeme, Bílý vichře," mňoukl Ohnivé srdce. Postavil se a protáhl si jednu po druhé své ztuhlé nohy.
Šedý pruh se také zvedl. "Brrrrr!" mňoukl a otřásl se. "Myslel jsem, že snad slunce nikdy nevyjde!"
Z doupěte učedníků se ozval pohrdavý hlas: "Velký válečník právě promluvil!"
Byla to Světluška, její světlá zrzavá srst se ježila nepřátelstvím. Prášek seděl vedle ní. Se svým tmavě mourovatým kožíškem vypadal jako Světluščin stín. Důležitě a posměšně nafoukl hruď. "To mě dost překvapuje, že takoví hrdinové vůbec cítí zimu!" Světluška pobaveně zavrněla.
Bílý vichr po nich střelil pohledem. "Jděte hledat něco k jídlu a pak si odpočiňte," nařídil Ohnivému srdci a Šedému pruhu. Otočil se a kráčel směrem k doupěti učedníků. "Pojďte, vy dva," mňoukl na Světlušku a Práška. "Je čas na váš trénink."
"Doufám, že jim dá za úkol celý den chytat modré veverky!" poznamenal Šedý, když zamířili do kouta mýtiny, kde zbyla od včerejší noci čerstvá kořist.
"Ale tady žádné modré veverky nejsou," mňoukl Ohnivé srdce zmateně.
"No právě!" V jantarových očích Šedého pruha se objevily veselé jiskřičky.
"Nemůžeš jim to vyčítat. Započali válečnický výcvik ještě před námi," upozornil ho Ohnivý mírně. "Kdyby včera bojovali v té bitvě, také by se stali válečníky."
"To je možné," odvětil Šedý pruh nerozhodně. "Hele, koukej!" Našli hromadu čerstvé kořisti. " Pro každého jedna myš a o tu pěnkavu se podělíme!"
Oba kamarádi sebrali jídlo ze země a podívali se na sebe. Oči Šedého najednou potěšeně zazářily. "Až teď mě napadlo, že si to můžeme odnést do válečnické části tábora," mňoukl.
"Myslím, že můžeme," zavrněl Ohnivé srdce a vykročil ke kopřivám, kde tak často viděli Bílého vichra, Drápa a ostatní válečníky pojídat kořist.
"A co teď?" zeptal se Šedý pruh, když do sebe hodil poslední sousto. "Nevím, jak ty, ale myslím, že bych spal půl úplňku."
"Já taky," souhlasil Ohnivý.
Oba kocouři si protáhli tlapky a vydali se k doupěti válečníků. Ohnivé srdce prostrčil hlavu skrz nízko pověšený lišejník. Myška a Dlouhý stále spali na druhém konci doupěte.
Vešel dovnitř a našel si v rohu kousek mechu. Pach mu prozradil, že tam žádný jiný válečník nespává. Šedý pruh se usídlil vedle něj.
Ohnivý poslouchal uvolněné pravidelné oddychování Šedého měnící se v tlumené chrápání. Cítil se hrozně vyčerpaný, ale stále naléhavě potřeboval mluvit s Modrou hvězdou. Z místa, kde ležel, mohl vidět vchod do tábora. Hleděl na něj a čekal na velitelčin návrat, ale jeho oči se postupně začínaly zavírat a on se odevzdal touze po odpočinku.
Ohnivé srdce zaslechl řev kolem něj jen jako vítr v korunách stromů. Štiplavý pach hromové stezky dráždil jeho nos společně s dalším zápachem, mnohem ostřejším a nebezpečnějším. Oheň! Plameny šlehaly černou oblohou a vyhazovaly pálící popel vzhůru do hvězdné noci. K jeho překvapení se siluety koček míhaly přímo u ohně. Proč neutekly pryč?
Jedna z nich se zastavila a podívala se zvláštním pohledem na Ohnivého. Oči toho kocoura se leskly ve tmě a ocas držel vzpřímeně jako na pozdrav.
Ohnivé srdce se zachvěl, když si vzpomněl na slova, která pronesla Tečka, bývalá léčitelka Hromového klanu předtím, než předčasně zemřela: "Jen oheň může náš klan spasit!". Mohlo to být poselství těch divných koček, které ukazovaly, že se plamenů nebojí?
"Vstávej, Ohnivé srdce!"
Ohnivý zvedl hlavu překvapený Drápovým vrčením, které ho probralo ze snů.
"Mňoukal jsi ze spaní!"
Stále zmatený se Ohnivé srdce posadil a potřásl hlavou. "A-ano, Drápe!" S obavami si zopakoval Teččina slova nahlas. Už dříve měl podobné sny - sny tak živé, že by je mohl skoro ochutnat, a které se později vyplnily. Ohnivý rozhodně nechtěl, aby ho Dráp podezříval, že má zvláštní schopnosti, kterými oplývali obvykle jen léčitelé.
Měsíční světlo prosvítalo skrz listy porostlou stěnu doupěte. Ohnivé srdce si uvědomil, že musel prospat celý den.

FaI - 6. stránka - Kapitola první - II.

22. ledna 2009 v 11:14 | Minda |  Překlady
Zatím přidávám jen šestou stránku, ale myslím, že dneska není zdaleka poslední. No uvidíme..
Tak ať se vám to líbí :-). Vaše Mechová Hvězda

P.S. Zákon koček je nade vše!

Ale pro Ohnivého tu byl ještě jiný stín, který ho tížil: Dráp. Zástupce velitelky v Hromovém klanu. Ohnivé srdce se otřásl při pomyšlení na tohohle velikého válečníka, který terorizoval svého učedníka, Havrana. Nakonec Ohnivý a jeho nejlepší kamarád Šedý pruh pomohli vystrašenému učedníkovi uprchnout do teritoria Dvounožců. Ohnivé srdce ho pak ve svém klanu prohlásil za mrtvého.
Jestli to, co Havran říkal o Drápovi, byla pravda, bylo nejlepší, aby si zástupce velitelky myslel, že je jeho učedník mrtvý, protože znal tajemství, které chtěl Dráp utajit za každou cenu. Havran se svěřil Ohnivému, že tenhle mocný mourovatý válečík zavraždil Rudocha, dlouholetého zástupce velitelky v Hromovém klanu, protože doufal, že nastoupí na jeho místo. Což se také stalo.
Ohnivé srdce potřásl hlavou, aby se zbail těch temných myšlenek a letmo se ohlédl na Šedého pruha sedícího vedle něj. Hustá šedá srst jeho kamaráda byla zježená chladem. Ohnivý hádal, že se také nemůže dočkat prvních slunečních paprsků, ale neřekl to nahlas. Klanová tradice požadovala tuto noc naprosté ticho. Byla to noc, kdy novopečení válečníci mlčenlivě střežili spánek svého klanu a přemýšleli nad svým novým válečnickým jménem a postavením. Až do této noci byl Ohnivé srdce známý jako učedník Ohnivák.
Půlocas byl jednou z prvních koček, které se probudily. Ohnivý sledoval, jak se starý kocour pohybuje mezi stíny v doupěti starších. Podíval se směrem k pelechu válečníků na druhé straně mýtiny. Skrz větve chránící doupě rozpoznal široká ramena spícího Drápa.

FaI - 5. stránka - Kapitola první - I.

21. ledna 2009 v 15:20 | Minda |  Překlady
Zase házím další překlad ("Co překlad, ale jmelí!..." "Hááázej! Hááázej!" :oD), tentokrát už ne prolog, ani výpis postav, ale první stránku první kapitolky :-). Hezké počtení přeje Mossinka :o))

P.S. zase byl na té stránce nahoře obrázek a nápis Kapitola 1, tak ser nezlobte, je to trochu kratší.

Ohnivé srdce se zachvěl. Jeho srst v barvě plamenů byla stále jako v období zelených listů, ještě nebyla tak hustá, aby ho zahřála i v takovém chladu, jako byl teď. Přešlapoval předními tlapkami na chladné zemi. Na obloze sílilo sluneční světlo, jak se úsvit pomalu blížil. Ale dokonce i když mu byla zima na tlapky, chlad nedokázal potlačit žár hrdosti v jeho srdci. Po mnoha úplňcích, kdy byl učedníkem, se z něj konečně stal válečník.
V duchu si přehrával včerejší vítězství v táboře Stínového klanu: jiskřící oči Zlomeného měsíce, když se musel stáhnout, výstražné syčení, než bývalý velitel Stínových se svými věrnými utekl z tábora. Zbylé kočky ze Stínů byly Hromovému klanu velmi vděčné, že jim pomohl vyhnat jejich krutého velitele a přislíbil jim mír po dobu jednoho úplňku. Nejen, že Zlomený zanesl do svého klanu chaos, ale ještě vyhnal Větrný klan z jeho tábora. Byl temným stínem lesa mezitím, co Ohnivé srdce opustil život mazlíčka a připojil se k Hromovému klanu.
Ale pro Ohnivého tu byl ještě jiný stín, který ho tížil: Dráp.

FaI - postavy

20. ledna 2009 v 13:06 | Minda |  Překlady
Docela důležitá část překladu - postavy a jejich popis :-).

Hromový klan

Velitelka: Modrá hvězda - šedomodrá kočka se stříbrnou tlamičkou
Zástupce velitelky: Dráp - veliký tmavohnědý kocour s výjimečně dlouhými drápy
Léčitelka: Žlutozubka - stará temně šedivá kočka s plochou širokou hlavou
Válečníci (kocouři a kočky bez koťat): Bílý vichr - veliký bílý kocour
učedník Světluška
Proužek - štíhlý šedočerně mourovatý kocour
učedník Prášek
Dlouhý - světlý mourek s černými pruhy
učedník Ještěrka
Vánek - svižný mourovatý kocour
Vrba - světlounce šedivá kočka s neobvykle bledýma očima
Myška - malá nahnědlá kočka
Ohnivé srdce - pěkný zrzavý kocour
učedník Popelavá
Šedý pruh - mohutný šedivý kocour s dlouhými chlupy
učedník Lístek
Učedníci (koťata starší než půl roku, která se účastní válečnického výcviku):
Světluška - světlá zrzavá kočička
Prášek - tmavohnědý mourek
Ještěrka - černobílý kocourek
Popelavá - tmavě šedá kočička
Lístek - zlatohnědý kocourek
Matky (kočky, které čekají koťat, nebo se o ně starají):
Bělka - kočka s překrásným bílým kožíškem a modrýma očima
Mourka - pěkná mourovatá kočka
Zlatka - světle zrzavá kočka
Skvrnka - světlá mourovatá kočka, nejstarší matka
Starší (bývalí válečníci a matky): Půlocas - veliký tmavý mourek, kterému chybí kus ocasu
Ouško - šedivý kocour s maličkýma ušima, nejstarší kocour z
celého klanu
Záplata - malý černobílý kocour
Jednoočka - světle šedivá kočka
Grošinka - žlutohnědá kočka s rozkošně puntíkovaným kožíškem,
která kdysi bývala velice krásná

Stínový klan

Velitel:
Čerňák - starý černý kocour
Zástupce velitele: Popel - hubený šedivý kocour
Léčitel: Rýmák - malý šedobílý kocour
Válečníci: Bezocas - hnědý mourek
učedník Hnědá tlapka
Močál - šedě mourovatý kocour
učedník Doubek
Malý mrak - drobný mourovatý kocour
Matky: Ranní mlha - malá mourovatá kočka
Kytka - černá kočka
Máčka - dlouhonohá, světle hnědá mourovatá kočka
Starší: Popel - hubený šedivý kocour

Větrný klan

Velitel:
Vysoký měsíc - černobílý kocour s dlouhým ocasem
Zástupce velitele: Křivá tlapa - černý kocour s pokřivenou tlapou
Léčitel: Kůrosrst - hnědý mourek s kratším ocasem
Válečníci: Bahník - tmavý skvrnitý kocour
učedník Pavučinka
Jizvoouško - mourovatý kocour
učedník Rychlá tlapka
Vousek - mladý hnědý mourek
učedník Bílá tlapka
Matky: Pomněnka - šedá kočka
Jitrocelka - želvovinová matka

Říční klan

Velitel: Křivý měsíc - obrovský světlý mourek s pokřivenou čelistí
Zástupce velitele: Leopardí kožešina - neobvykle skvrnitá zlato-mourovatá kočka
Léčitel: Brčál - světle hnědý kocour s delšími chlupy
Válečníci: Černý dráp - kouřový šedočerný kocour
učedník Loudal
Skalák - šedý kocour se zjizvenýma ušima
učedník Stín
Čmelák - tmavě hnědý kocour
učedník Sivá tlapka
Stříbrnka - krásná štíhlá stříbřitá kočka
Bílospár - tmavý válečník

Kočky bez klanů

Čmouha - baculaté černobílé kotě s dobrosrdečnou povahou, které bydlí v domě na kraji lesa
Ječmen - černobílý kocour z farmy u lesa
Zlomený měsíc - tmavohnědý mourovatý kocour s dlouhými chlupy
Černá tlapa - velký bílý kocour s obrovskými černými tlapami
Ostříž - hnědý kocour se spoustou jizev
Balvan - stříbrný mourek
Havran - hubený černý kocour s malou bílou náprsenkou a špičkou ocásku
Princezna - elegantní světle hnědá kočka s bílou náprsenkou a tlapkami, mazlíček
Obláčkotě - Princeznino první kotě, dlouhosrstý bílý kocour

FaI - 3.,4. stránka - Prolog III.

19. ledna 2009 v 17:05 | Minda |  Překlady
Přeložená poslední část prologu, třetí a čtvrtá stránka knihy. Snad se vám to bude líbit :-).
Vaše Moss
-----------------------------------------------------------------------------------------------


Kočky několik napjatých momentů čekaly, až se Vysoký měsíc znovu narovnal.
Pomněnka se také zvedla, mžourajíc na novou ránu na svém rameni. "Vysoký měsíci. Já se bojím, jak tu vůbec přežijeme. A co budeme jíst? Necítím žádnou kořist."
Vysoký měsíc natáhl krk a jemně položil svůj čumák na koččinu tvář. "Vím, že jsi hladová," mňoukl. "Ale budeme tady více v bezpečí, než kdybychom se vrátili do svého starého teritoria nebo zůstali v polích a lesích Dvounožců. Rozhlédni se! A Stínový klan by nás tu určitě nehledal. Nejsou tu cítit ani žádní psi a tihle Dvounožci sotva stojí." Otočil se ke kulhajícímu černému kocourovi. "Křivá tlapo," oslovil ho, "vezmi Vouska a podívejte se, jestli nenajdete něco k jídlu. Když jsou tu Dvounožci, musí tu být i krysy."
"Krysy?" prskla Poměnka, když Křivá tlapa a malý hnědý kocour odešli. "To není o nic lepší než vraní potrava!"
"Mlč!" zasyčela želvovinová kočka vedle ní. "Krysí maso je lepší než pojít hladem!"
Pomněnka se zamračila a sklonila se, aby olízla rozcuchanou srst za ušima svého kotěte.
"Musíme najít nové místo, kde se usídlíme, Poměnko," pokračovala jemně želvovinová kočka. "Jitrocelka potřebuje odpočívat a jíst. Její koťata se narodí už brzy. Potřebuje být silná."
Pohublé obrysy Křivé tlapy a Vouska se rýsovaly v temnotě.
"Měl jsi pravdu, Vysoký měsíci," volal Křivá tlapa. "Jsou tu všude cítit krysy a myslím, že jsme našli nějaký úkryt."


"Ukaž nám ho," vyzval ho Vysoký měsíc a dával šviháním ocasem pokyn ostatním ke shromáždění.
Kočky opatrně přeběhly pustinu za Křivou tlapou. Vedl je směrem k nadzvednuté hromové stezce a světlo z ohně vrhalo jejich stíny na její velké kamenné nohy. Nahoře zařvala příšera a zem se otřásla. Ale i to nejmenší kotě pochopilo nutnost úplného ticha a jen se bez hlesu třáslo.
"Tady," mňoukl Křivá tlapa a zastavil vedle kulaté díry, vysoké na dvě kočky. Černý tunel klesal níže pod zem. Vtékala do něj stálá stružka vody.
"Ta voda je čerstvá," dodal Křivá tlapa. "Budeme jí moct pít."
"Budeme mít ve dne v noci mokré tlapky!"stěžovala si Pomněnka.
"Byl jsem tam uvnitř," odpověděl jí černý kocour. "Je tam prostor mimo říčku. A přinejmenším zde budeme v bezpečí před Dvounožci a netvory."
Vysoký měsíc kráčel vpřed se zdviženou bradou. "Větrný klan už cestoval dost dlouho," řekl otevřeně. "A uplynul skoro celý jeden úplněk od odby, kdy nás Stínový klan vyhnal z našeho domova. Ochlazuje se a období holých stromů přijde brzy. Nemáme jinou možnost než tu zůstat."
Pomněnka zúžila oči, ale nic neříkala. Tiše se připojila ke zbytku klanu, který jeden za druhým vcházel do tmavého tunelu.

FaI - 2. stránka - Prolog II.

17. ledna 2009 v 14:33 | Minda |  Překlady
Další stránka Fire and Ice, Oheň a led! Přeju pěkné počtení a omlouvám se za občas kostrbaté výrazy - ono když přemýšlíte v angličtině, česky se píše velmi těžko :-). Předchozí a také první část najdete v této rubrice pod názvem "FaI - 1.stránka - Prolog I." Jinak později dodám i postavy ve FaI, v této části figuruje jen Vysoký Měsíc, Pomněnka a Křivá Tlapa.



"Vysoký měsíci?" Šedá matka neklidně pošvihávala ocasem. "Proč jsme šli sem?"
Černobílý kocour se k ní otočil. "Byli jsme vyhnáni odevšad, kde jsme se chtěli usadit, Pomněnko. Možná to tu bude mírnější."
"Mírnější? Tady?" zeptala se Pomněnka nevěřícně. Přitáhla své kotě blíž k sobě a kryla ho svým tělem. "S tím vším ohněm a netvory? Naše koťata tu nejsou v bezpečí!"
"Nebyli jsme v bezpečí ani v našem domově, ozval se za nimi další hlas. Kráčel k nim černý kocour a ztěžka došlapoval na pokřivenou tlapu. Zachytil pohled jantarových očí Vysokého měsíce. "Nemůžeme je ochránit před Stínovým klanem," prskl. "Dokonce ani ve svém vlastním táboře!"
Na tvářích několika koček se objevily úzkostlivé výrazy. Pamatovaly si na tu strašnou bitvu, kdy byli vyhnáni ze svého teritoria do hor na okraji lesa. Malý učedník zanaříkal: "Zlomený měsíc a jeho válečníci nás možná stále pronásledují!"
Kočičí křik varoval jednoho z Dvounožců sedících u ohně. Neohrabaně se zvedl a zíral směrem do tmy. V jednom okamžiku kočky cítily napjaté ticho a přikrčily se, dokonce i Vysoký měsíc svěsil ocas. Dvounožec zařval a mrštil něco směrem k nim. Ozvala se rána, jak se hozený předmět roztříštil na milion ostrých střepů, které přistály na hromové stezce za nimi.
Pomněnka podklesla, když jí jeden střep rozškrábl rameno, ale zůstala tiše stočená kolem svého vyděšeného kotěte.
"Držte se u země," sykl Vysoký měsíc.
Dvounožec si odplivl a zase si sedl k ohni.

FaI - 1. stránka - Prolog I.

16. ledna 2009 v 16:17 | Minda |  Překlady
Překlad první stránky originální verze Fire and Ice, Oheň a led, druhé knížky Divokých koček. Budu sem postupně dávat další stránky překladu... nekopírujte ANI SE ZDROJEM! Můžete si to vytisknout nebo přečíst, ale ne kopírovat! Děkuji.



Oranžové plameny olizovaly chladný vzduch. Všude kolem létaly jiskry a zářily stejně jako hvězdy na noční obloze. Oheň plápolal napříč travnatou planinou a ozařoval siluety choulících se dvounožců.
V dálce se objevila dvě bílá světla, která ohlašovala příchod netvora. Uháněl kolem po hromové stezce, která mizela někde v neznámu a naplňoval vzduch štiplavým pachem kouře.
Na okraji pustiny přeběhla kočka, její oči se zaleskly ve tmě. Škubla špičatýma ušima, jak se vyrovnávala s hlukem. Ostatní kočky jí následovaly jedna po druhé. Držely ocasy nízko a větřily nahořklý pach dýmu.
"Co když nás Dvounožci uvidí?" zasyčela jedna z koček.
Odpověděl jí velký kocour, v jeho očích se odrazilo světlo z ohně. "Neuvidí. Jejich noční zrak je velmi slabý." Když vykročil vpřed, plameny vyšlehly do vzduchu a ozářily černobílou srst na jeho ramenech. Držel ocas zpříma a dodával tak svému klanu odvahu.
Ale ostatní kočky se přikrčily v trávě ještě níž a třásly se. Bylo to tu divné. Hluk z příšer jim trhal sitlivé uši a pach kouře je pálil v nose.

Já vím! Ale času je málo...

12. ledna 2009 v 17:39 | Minda |  O webu
Ne, opravdu jsem nezapomněla, že je dnes 12.1. a tento blog má své první narozeniny! Ale neměla jsem moc času :-(... tak aspoň popřeju všechno nejlepší!


Aktuálně

8. ledna 2009 v 15:41 | Moss |  --Novinky--
Překládám druhý díl Divokých koček, FaI (Fire and Ice) - mám k dispozici 70 stránek originálu (ukázka na HarperCollinsChildrens, nakladatelství, které DK vydává), který si sice budu muset trochu složitějni stahovat, ale to nevadí - a později si možná koupím celou knihu :-)! Aspoň se pocvičím v angličtině! Budu sem průběžně dávat přeloženou ukázku...

Najednou se tunel roztřásl, jak nahoře zařvala příšera. Šedý Pruh a Ohnivé Srdce nervózně nadskočili, ale kočky z Větrného klanu nereagovaly. Jednoduše se přikrčily s přivřenýma očima, nevnímajíc své okolí.
Hluk odezněl. Ohnivé Srdce se zhluboka nadechl a vykročil za roh do tenkého paprsku světla.
Šedý kocour z Větrných se otočil. Měl naježenou srst a poplašně zavrčel na zbytek klanu. Válečníci Větrného klanu se plynule zformovali do řady napříč tunelem, vepředu se staršími a matkami. Nahrbili hřbety a divoce syčeli.
S děsivým pocitem uviděl Ohnivé Srdce lesknoucí se vytažené drápy a zuby ostré jako trny. Tyhle pohublé kočky byly připravené zaútočit.


Chystám sem dát hromady věcí. Až budu mít čas, tak se tu něco objeví... a těšte se na 12.1. - bude oslava narozenin blogu!

Rodokmen Hromového klanu - Druhá série - Nová věštba

8. ledna 2009 v 14:52 | Minda |  --Klany--
Snad jsou všechny kočky tak, jak mají být... :-). Jinak věděli jste, že Zlomený Měsíc je ve skutečnosti kočka - Zlomená Hvězda??? Já teda ne... přišla na to Carrie, já si to jenom ověřila. I v FaI (Fire and Ice - Oheň a led, druhá knížka Divokých koček) je to tak napsané! Kdyby vás to zajímalo, zrovna jsem si kousek FaI vytiskla a zkouším své jazykové schopnosti.... :-)